HOW TO FALL IN LOVE. WITH YOURSELF

6.3.17



Již dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak sepsat tento článek. Téma sebelásky není totiž něco, co by bylo jednoduché popsat ve tříhodinovém videu, natož to nějak srozumitelně popsat do článku. Rozhodla jsem se, že vám sem tam o tom napíšu. Jen tak, vždy až to budu cítit sama, až budu vnitřně vědět, že TEĎ vám o tom chci psát. Krása blogu je v tom, že se k tomu můžete vracet a pokaždé to pochopíte trošku jinak v závislosti na vaší současné životní situaci.

Nejprve si musíte uvědomit, že mít se rád, nejde naučit. Nejde to vykřičet, vybrečet, vysmát nebo vypovídat. Je to vlastně strašně jednoduché a přitom je to pro některé lidi ta nejtěžší a nejsložitější věc na světě. Přijmout sám sebe. Úplně. Bezpodmínečně. Nekonečně. Laskavě. Pokud je toto na vás moc, ztrácíte se v tom nebo to nechápete (na tom není nic špatného) tento článek nebude nejspíš pro vás. Třeba si k němu časem cestu najdete. Nebo si najdete cestu úplně jinou, svou a to je taky v pořádku.

Sebeláska je něco, o čem se hodně mluví, ale nikdo to moc nepraktikuje. Dost lidí o ní ví, zajímá se o ní a hledá, jak by se měli naučit milovat. Někomu to může trvat pár let, někdo se to nenaučí nikdy. Milovat sám sebe je jedna z nejdůležitějších věcí na světe. Rozhodně tady nemluvím o egu nebo namyšlenosti, to je strašně důležité si uvědomit. Mluvím o lásce. Nejčistší a nejupřímnější lásce, kterou kdy pocítíte. Nikdy vás nikdo nebude milovat víc než vy sami sebe. Tak to prostě je. Proč si to myslím? Protože na tomhle světe, když si to uvědomíte, jste úplně sami. Jediný koho doopravdy 100% máte jste vy sami. To, že někoho druhého bezmezně milujete je jen odvětvím té lásky, kterou v sobě máte. Nikdy si však nemůžete být úplně jisti láskou od někoho druhého.

Jak jsem již říkala, láska k sobě sama nejde naučit. Musíte si ji vypěstovat. Znovu probudit, protože ji máme každý. Každý z nás to UMÍ. I váš zlý soused/děda/přítel/šéf. Jen si k sobě, a tudíž i k ostatním, nenašli cestu. Skoro jako u všeho, nejdřív musíte začít sami u sebe, abyste mohli přijmout nebo dát lásku ostatním. Mám asi štěstí v tom, že jsem na to přišla docela brzo. Myslím teda. Přeci jen jsme stále jen lidi. Bytosti nadměrné inteligence, které si myslí, že jsou něco víc jen proto, že umí ochočit psa a sestavit počítač. Jak pošetilé. Nemyslete si však, že jakmile se jednou naučíte milovat, že tím to končí. Že přijde to: a je to, miluju se, znám smysl života. Je to celoživotní cesta: nenechávejte se tím však pohltit. Nejsme tady jen od toho, abychom se milovali. Jsme tady od toho, abychom žili. A opravdu plnohodnotně budeme žít, až když se naučíme milovat.

Každý k tomu dojde nějak jinak. Každému k tomu pomůže nebo nepomůže něco jiného. Dávejte si hlavně prosím pozor na různé sekty a éterické a hrozně spirituální lidi. Ti, kteří se většinou nejvíce vydávají za spirituální a uvědomělé o tom nic nevědí. Akorát lidi z lidí tahají peníze a očkují je, s prominutím, kravinama. Jako totálníma. Vždycky si prosím zachovej svojí hlavu a pamatuj, že nikdo než ty sám ti v tom doopravdy nepomůže.
Někdo sebelásku hledá skrz náboženství, cvičení, někomu k ní dopomůže těžká životní situace, někomu úraz a někomu třeba člověk, který dotyčnému ukáže, jak miluje sám sebe. Mně k tomu dost dopomohla změna stravy. Netvrdím však, že je to o stravě, v tomto případě tomu tak rozhodně není. Vždy jsem měla tak nějak sklony k tomu hodně nahlížet do svého nitra, přemýšlením nad světem, vesmírem a existencí obecně. Když mi bylo 16 byla jsem z toho dost zmatená. Pořádně jsem nevěděla co se se mnou děje a do toho tyhle myšlenky. Proč je mám? Odkud se berou? Mají je i ostatní? CO když neexistujeme? Co je nekonečno? Až umřeme bude nekonečno neexistování? Co je nekonečno neexistování? Už nikdy nic? Jako nikdy... nic? Nebo bude všechno? CO jsem? KDO jsem? Mám to vůbec vědět? Jsem vůbec? Těmito otázkami bych mohla popsat knihu o pěti-set stránkách. Myslím, že představu máte, nebo třeba dokonce víte jaké to je. V těch 16-ti letech pro mě bylo jednodušší nějak tak tyto pocity potlačit a žít o něco "povrchněji". Cesta zpátky k těmto a mnoho jiným myšlenkám nastala nejspíše věkem a i právě již zmiňovanou změnou stravy.

Začala jsem více přemýšlet nad planetou, zvířaty a nakonec i nad sebou. Přestala jsem se bát těchto myšlenek, odpovědí na tyto myšlenky a hlavně sama sebe. Pochopila jsem. Myslím. Člověk si vlastně nikdy nemůže být v ničem jistý. Uvědomila jsem si Já. Ne ego. Akceptovala jsem se taková jaká jsem. Bezpodmínečně. A úplně nakonec jsem si Odpustila. Všechno. To byla asi jedna z nejtěžších věcí, které jsem musela udělat.
Naučila jsem se vnímat sebe a tím i lidi kolem. Svoji lásku a tím jsem poprvé byla doopravdy schopná pochopit a přijmout lásku od někoho druhého.

Další důležitou věc, kterou si musíte uvědomit je to, že je normální být spirituální a přitom mít rád "povrchní" věci jako třeba módu nebo nakupování nebo fotbal nebo párty s kamarády v pátek. Je to balance. Vše ve vesmíru, světě i našem těle funguje na bázi balance, vyváženosti, homeostázy. Tak proč by se naše duše a mysl měla lišit?

Nemyslete si, že já jsem se sebou vždy 100% spokojená, šťastná a milující. Právě, že ne. O tom to taky je. Pochopit i tyto pocity,  nechat je pracovat, přijmout je a najít v tom další smysl. I mně někdy vadí, jak vypadám, mám "tlusté dny", skoro se rozbrečím nad pupínkem nebo nevím jakou fotku mám dát na instagram. To, že byste si mohli myslet, že se to k  měřítku sebelásce zdá povrchní a úplně zbytečné, je špatně. Stejně tak jako jste složeni z těch velkých věcí jste složeni i z těchto malých. Proto se i dost často z těchto malých utlačovaných pocitů časem může vybudovat něco většího, co vás může úplně pohltit a stáhnout.

Vy sami jste to jediné co na této zemi doopravdy máte. Važte si života, užívejte si ho, ale buďte zodpovědní za své činy. Buďte milující ne sobečtí.

Mějte se krásně.

Love Ditta, x


You Might Also Like

15 komentářů

  1. Jsem rada, ze znam cloveka, ktery dokazal vystihnout presne to co citim. Krasne napsano, presne takhle se to snazim predavat take, jen ne ve forme psani, ale mluveni. Nekdy se to nesetkava s pochopenim, ale hodne lidi si pak vlastne uvedomi jak malo projevuje lasku k sobe samotnemu. Dekuji za clanek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělý jen tak dál ✨ Proto to o tom člověk musí psát/mluvit, aby to ostatní začali brát jako normu :)

      Vymazat
  2. Jeden z Tvých nejlepších článků. ♡

    Piosek

    OdpovědětVymazat
  3. Ditto, moc krásny článok. O tom, že treba milovať najprv samých seba, až potom druhých, viem už dlho. Moja mamka mi to často pripomína. Ako píšeš, je to ťažká cesta. Ja som stále na nej, ale ešte som od konca veľmi ďaleko. Ešte som sa nedokázala akceptovať a zdá sa mi to niekedy až nemožné. Ale neprestanem to skúšať, snažiť sa to zmeniť.
    Chcem sa ťa spýtať, čítala si na túto tému nejaké dobré knihy? Môžeš nejakú doporučiť?

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc <3 tak to má myslím každý, je to cesta ne cíl ✨ o tom bohužel knihy nečtu, snažím se tím nějak se neovlivňovat, chci aby to vycházelo 100% ze mě

      Vymazat
  4. Nádherně napsané :-)
    I já jsem se našla sama v sobě. Za nic se netrestám, poznávám se a líbí se mi, jak přemýšlím :-) Beru sama sebe takovou, jaká jsem (možná to zní jako klišé, ale je to tak) a za své chyby už se dávno netrestám, ale pousměji se nad nimi, zamyslím se a jdu dál. Stejně tak se to snažím vštípit kamarádce, ale u ní je ještě práce až na půdu :D
    Vyjádřila si to naprosto přesně když si napsala, že sami sebe musíme přijmout úplně, bezpodmínečně a laskavě. Je to tak. A pracuji na tom, pěstuji to :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tyhle otazky se me drzi od nejakych dvanacti, tedy skoro deset let, a cim jsem starsi, tim vic se umocnuje moje nejistota ohledne vseho. Vzdycky skoncim u toho, co bude, az nebude treba mama (ona je bojovinice, tak verim, ze to svinstvo zase nakope do zadku, ale stejne..) a jsem z toho akorat v hrozne spatny a brecavy nalade. Nejhorsi je, ze vim, ze nic neovlivnim a nemela bych se tim zabyvat, ale vzdycky si to najde cestu zpatky :/

    OdpovědětVymazat

  6. Jedině takhle dokážu vyjádřit mé pocity po přečtení tvého článku.

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný článek. Více těchto "motivačních", nebo jak to popsat, článků:) Myslím, že tohle dává lidem o hodně více než to, že zhlédnou nějaký haul nebo něco podobného. Opravdu, více takových článků a blogerek jako jsi ty ❤

    OdpovědětVymazat